Gratulujuuu! Začaly jste! Jste hrdinky!!! Pro mě určitě. Ale buďte hlavně pro sebe. Žádný ocenění světa není tak důležitý, jako to, když se oceníte sama. Věřte, až teď si po těch x-letech znovu a znovu uvědomuju, jak je to důležitý. Ten vnitřní pocit, že vy víte. Jen vy, ty, já víme, jak jsme dobrý. Co všechno jsme zdolaly a zvládly, co nás dostalo až sem. I k tomu anebo právě k tomu zvednout zadek a jít.
Dnes posílám TOP TEN NEJVĚTŠÍCH CHYB, který jsem dělala já a který doporučuju vám NE-DĚLAT. Věřím, že vám nejen na trati, ale i před či po pomůžou. Především ve chvílích, kdy se vaše vůle začne otřásat.
1. NESROVNÁVEJTE SE s ostatními. Už jsem o tom psala a opakuju to znova. Vážně to pořád patří na první místo! Myslete jen na sebe, na svůj postup, svůj plán zařadit běh do života už napořád, na to, že to půjde a chce to čas. Vůli. Rytmus. Chuť. Jste běžec, i kdyby to byl „jen kilák nebo dva“, co dáváte. Basta. Jdete do toho pro radost. Máte svůj cíl. Ten je nejvíc.
2. NEBĚHEJTE PŘECPANÁ a už vůbec NE NALAČNO. Je fatální blbost běhat na lačno. Tělo musí z něčeho brát. Tohle je určitě zásadní, nepodceňujte to. Samy zjistíte časem, že vám vážně dělá dobře jíst přes den pravidelně a v menších porcích, protože energie se doplňuje přirozeně a poznáte to právě na svých výkonech zaručeně.
3. NEODKLÁDEJTE VÝBĚH, protože právě něco… A to něco se hodí, že jo. Nenenene. Naplánujte si v hlavě nebo na papíře další termín, kdy na to půjdete. Dáte to zase pozítří nebo popozítří? Tak si to napište do diáře. Oznamte to ostatním. Dodržte to. Jakmile začnete výběhy odkládat, protože něco bylo přednějšího, je to konečná. Výjimky jsou, to je jasný. Ale ne pravidelný výjimky. Takhle to nefunguje.
Jo a že jste dneska unavená? Trasa se dá i projít. Pravidelnost a kontinuita (sakra, jiný slovo ne a ne najít) jsou mrchy. Ale ony ví.
4. NEZAPOMEŇTE NA PROTAŽENÍ. Během se zkracují časem i svaly a přesto, že je to nejkomplexnější aerobní pohyb, nepodceňujte to hned ze začátku. Jak já? Klasika. Samozřejmě že jsem se neprotahovala. Před určitě ne, vždyť jsem se pořádně ani neohnula, že jo. A po jen tak zlehka, hlavně ty táhnoucí stehna a bloklej krk. No jo, jenomže po pár měsících byste na to stejně přišly, tak jako já. Výběr svých oblíbených protahovaček pošlu jako dáreček tento týden v dalším newsletteru.
5. NENADÁVEJTE SI furt, ale chvalte se! Taky jsem si zprvu nejdřív nakládala. Neměla jsem ráda ani ty svý faldy, ani funění, ani to, jaká jsem zřícenina. Fáze nasrání před je v pohodě, to k tomu patří a nabyla jsem dokonce upřímnýho přesvědčení, že je nutný – zvlášť pro nás, co jsme byly furt za hodný holky a tohle se nedělalo. Ale jakmile to jak z papiňáku pustíte ven, má to zázračný účinky. To se pak panečku zvedá zadek jedna nasraná báseň. Ale brzy naskočte do režimu pochval.
Chvalte sebe samotnou: „Jo, jsi dobrá holka. Dáváš to. Dneska jsi to zase dala, jsi lepší a lepší. Vyběhlas už po pátý, po dvacátý, hurá, běháš už tři měsíce. Hustá jsi!“
6. NEPŘEPÍNEJTE SE, na trati jsou dovolený přestávky. …jak já se zbytečně mučila, přece když zastavím a protáhnu se, nebo chvíli zase půjdu, tak už jsem ten okruh nezvládla… už nejsem běžec, bééé… Prdlajs. Zvlášť zezačátku, kdy tělo není zvyklý na ten pravidelnej pohyb, si ty přestávky dělejte. Protáhněte se, rozhlídněte se po okolí anebo u toho klidně pro ostatní dělejte, že vybíráte jinej song na spotify nebo že vám právě někdo volá. Všechno je dovolený! Pomůže vám to získávat i tak kondici a výdrž. Chodíte ven objevovat novou radost. Najednou i samy od sebe zjistíte, že nejen že vám nedělá problém zvedat zadek a jít, ale taky běhat bez přestávek.
7. NEVAŽTE SE a NEPOZORUJTE SE. To je taky dost dobrá hovadina myslet si, že po každým výběhu nebo po dvou týdnech pravidelnýho pozorování se uvidíte rozdíly. Jen se prudíte. Zakažte si třeba měsíc nebo dva stoupat na váhu a pozorovat se, ju? Až pak se proměny dějí. (Nejsem nutriční poradce nebo expert na hubnutí, kde se berou v potaz různý zdravotní aspekty a třeba hrátky s váhou a metrem jsou důležitý. Ale věřím, že se chápeme:))
8. NEŘÍKEJTE si „NA TO NEMÁM“. Mozek to slyší, to je vědecky dokázaný. Říkejte si správný povzbuzováky, afirmace nebo motivační hlášky – jakkoli to chcete nazvat. Já si říkala asi nejčastěji „dám to“, „mám dost síly” (neříkám sama sobě „už nemůžu“, nenene), “jsem zdravá”, “moje tělo je zdravý” atd.
Neříkám si – což je u mě teď aktuální – „bolí mě koleno“. Kdykoli se totiž zaměřím na bolest a začnu si říkat, jak to bolí a co kdyby atd., jen to posiluju. Ale když si začnu do klusu opakovat, že moje tělo je zdravé a silné, bolest mizí. Nemagořím a třeba tohle jsem odchytila od Marisy Peer. A ta myslím fakt ví.
9. NEMRAČTE SE furt. Až se proběháte z fáze „nečumte na mě, jsem tu inkognito a sere mě celej svět“, zvedněte hlavu a zasmějte se. Zprvu třeba jen samy sobě. Dost široce a hlavně upřímně. A pak se usmějte i na protiběžce. Je to taaak uvolňující! Jasně, ne každej vám to oplatí. Ale sejde na tom? Ten správej srdcař v protitrase se vždycky najde. Jen počkejte, jak to s váma zamává, až vám začnou mávat na oplátku.
Já teď na trase potkávám hafo holek, dívek, žen, který jsou ve fázi nečumte na mě, jsem tu inkognito. Podle rudých lící, zajíkání a specifických vlajících pohybů jsou přesně tam, kde já kdysi před téměř už 6 lety. Tolik se těším, až některá z nich zvedne tu hlavu a podívá se na mě. Tolik se těším, až jí mávnu. Tolik bych chtěla, aby věděla, že jí neskonale fandím, že vím, co prožívá, a že jí fandím možná víc, než kdokoli, koho zatím na trase potkala.
Mávám i vám všem. Díky za zprávy a teď už i za fotky z vašich výběhů.
Pokaždý je to pro mě ta nejhezčí odměna a pokaždý se těším, jak budu moct znova napsat: Jsi hvězda!!! Love you!!!
Držím ti palce, vydrž, bude to každý den #betterandbetter!❤️
S láskou,
Helena
…a nene, na desátý bod jsem nezapomněla, berte ho jako dovětek a zkouším vaši výdrž, tentokrát ve čtení románů:-)
10. Jestli jste v bodu zlomu, NEDĚLEJTE RADIKÁLNÍ ZMĚNY VŠEHO NARÁZ, byť je toho spousta, co vás štve – v denním režimu, v pohybu, v jídelníčku, v šatníku, chování, partnerovi, práci atd. Všechno najednou je dost velká nálož. Začněte se vším postupně, běh vám pomůže a je to super trenér, kouč i lékař. Ono už to rozhodnutí ke změně je zásadní a mění to vážně všechno. Ale ne naráz, páč hrdinky končej na kapačkách nebo v Bohnicích, že jo.;)

Další články z blogu
Jak si přitáhnout tu správnou energii? Aneb jak se dělá to better and better?
S největší pravděpodobností nejste pořád v módu, že se cítíte skvěle a všechno vám kvete pod rukama. Já taky ne. Jsem na tom stejně jako každý. Když...
Žijete jako na houpačce? A proč to rozhoupat ještě víc?
Jako na houpačce. Taky si tak někdy připadáte? Já už to dlouho nepoužila ve svým slovníku, až na posledních pár dní…Takže není náhoda, že mi přišla...
Jak se to dělá, to “better and better”? Lekce první je tu!
Na otázku „Jak se máš?“ odpovídám „Líp a líp!“.✌️ Najednou mám pocit, že to dotyčnýmu cinklo do uší jak palice do tympánu. Z reakce se dá pak hravě...
0 komentáøù