Vyberte stránku
Žijete jako na houpačce? A proč to rozhoupat ještě víc?

Žijete jako na houpačce? A proč to rozhoupat ještě víc?

Jako na houpačce. Taky si tak někdy připadáte?

Já už to dlouho nepoužila ve svým slovníku, až na posledních pár dní…Takže není náhoda, že mi přišla do cesty, že jo!

…Vlastně už jsem na žádný dlouho neseděla. A nepřipomněla si ten reálnej pocit zhoupnutí. Chce to tu dětskou odvahu zpátky. Nebo spíš bezstarostnost. A – uvolnění.

Inu do toho.

Co že mi vzápětí cinklo? To, že na opravdový houpačce není propastnej rozdíl mezi pocitem „být nahoře“ a „být dole“.

V pozici dole jen navíc instinktivně a s potřebným úsilím udělám pár pohybů tak, abych se zase vyhoupla.

Wow. Takže cítit se jako na houpačce není prachvůbec žádná dráma. To jen mysl si občas bravurně virtuálně přidá nebo ubere pytle s pískem tam, kam se jí zachce.

 ..

Tahle stylizovaná houpačka mi přišla do cesty na Čerňáku ve fotokoutkoutkovým ráji.  Musela jsem jí prubnout. A samo že i zdokumentovat, to je jasný.

Ale až já narazím na nějakou reálnou (a že narazím, když tu o ní zase melu, to je na tuty), tak to rozhoupu až do nebes jak malá cácora.

Už pro to uvolnění. A pocit beztíže. A že na skutečný houpačce jsem přece dole jen na chvilku, ale nahoře?

Nahoře –  jakože fakt nahoře vlastně přece furt!

 

S láskou,

Helena

 

 

Další články z blogu

Jak se to dělá, to “better and better”?  Lekce první je tu!

Jak se to dělá, to “better and better”? Lekce první je tu!

Na otázku „Jak se máš?“ odpovídám „Líp a líp!“.✌️

Najednou mám pocit, že to dotyčnýmu cinklo do uší jak palice do tympánu. Z reakce se dá pak hravě vyčíst, že musím být buď magor, sluníčkářka nebo fanatickej klon Duška.

Pak je ještě druhá skupinka, která mi výrazem či reakcí přilepí ještě horkou slinou cedulku bezstarostná výtržnice života, co má asi z prdele kliku.

Hele, a proč ne.😂 Hrdě budu mít od každýho trošku, hlavně když se nezapojím do pop vlny „nic moc, ani se neptej a je to strašný“.

…víte co? Říká se – nesrovnávejme se. Soustřeďme se na sebe. Já teda i přesto občas uhnu a udělám to.

A znovu musím poděkovat za to, že se mám tak, jak se mám.

A že už vím, že se mám sakra dobře.

A že každá malá změna dělá zázraky.

A že smát se častějc, a ještě častějc – ne furt, páč to dokáže jen Joker a Halina, ale prostě víc a víc, je ono „líp a líp“.

…A co si počít v tý mezeře, když vám do smíchu není? Tohle je má svatá a úvodní trojice, co pomáhá mně:

1.

Neber se tak vážně, nikdo jinej to totiž nedělá.

2.

Neřeš věci hned. Dej si odsup. Teď přestaň přemýšlet a babrat se „v tom“. Běž dělat něco, co ti udělá radost.

3.

Jsou věci, co můžeš změnit. Ty změň. A ty, co nemůžeš změnit, těma se netrap.

Život je krásnej, když začne být jednoduchej.

Tak zkus udělat věci jinak podle toho a zase o kus víc betterandbetter!❤️

S láskou a úsměvem,

Helena

 

Další články z blogu

Černá oversize mikina je must have! Seznamte se s první limitkou

Černá oversize mikina je must have! Seznamte se s první limitkou

Máte v šatníku opravdový poklady? Nemyslím ty, co stály jako nový auto, ale ty, co prostě milujete a cena nehraje roli. Já jooo.😍 Nestály třeba vůbec majlant, ale zato jsou tak dokonalý střihem, materiálem, barvou, detailem nebo se s nima pojí milej nebo vtipnej příběh.

Střih. (Tímhle slovem předěluju ve scénářích skoky v ději, takže teď odskok ju, nic jinýho nestříhám.😉)

 Jsem holka z paneláku a ze třech dětí a peníze jsme doma rozhodně nepřehazovali vidlema.

Což znamená, že mě, oba bráchy a i tátu mamka obšívala a oplítala fest a furt. Časem jsem se to všechno naučila taky a s jehlou, šicím strojem nebo jehlicema jsem začala řádit a vymýšlet.

A když jsem chtěla dnes něco „novýho”, nešla jsem do obchodu, ale šla jsem do máminy skříně na hledanou. Anebo do tátový. (Starší brácha měl taky skříň.  Samosebou že vlastní. Ale ten měl zas taaak nemožnej vkus i parfém, že to prostě nešlo. A mladší ještě nosil plíny, takže nic.😂)

Už na gymplu jsem tak razila cestu různejch kreativních výtvorů, ale i podkasanejchch oversize svetrů a možně nemožnejch kombinací, co jsem doma skládala ze všeho, co jsem našla.

Doteď si pamatuju svůj zaručeně dechberoucí model – propínací sukni z ustříhnutýho máminýho baloňáku (osobně přešito) a do ní zakasanej tátův zimní huňatej svetr (aspoň osobně navoněno). K tomu jsem to sladila s kačenkama, hnědejma lodičkama s kamenem na špičce, který kvůli tomu extravagantnímu kusu vepředu asi nikdo nechtěl. Za to já si je pyšně odnesla z výprodeje za svou výplatu za roznášení novin.

 Střih.

Tahle vymýšlecí a hadříková láska mi zůstala. Stejně tak jako vášeň ke kombinacím a k objevování pokladů.

Pokladem nazývám všechno, co jsem kdy pracně nebo i náhodou objevila, ale patří to k nejvysněnějším i nejzamilovanějším kouskům. Rozhodně tam hrdě patří právě i ty perly, co jsem ulovila ve výprodejích nebo v outletech.

 Aby to bylo komplet, musím přihodit, že jsem ještě tuhle svou posedlost povýšila o level vejš a tak si takový perly pořizuju hned dvakrát, třikrát anebo i ve dvou velikostech nebo vícero barvách, že jo.

Nechci říct, že nemám v šatníku i ty luxusnější kousky. Pár takových má v mým srdci pedestal a mám k tomu řemeslu, kvalitě i renomé značek, co jsou na nich vyšitý,  obrovský respekt. (…a takový kousky pak mám jen jednou, to dá rozum✌️).

Ale jsem upřímným zastáncem kombinací všeho možnýho i nemožnýho, a podle mě není umění oblíct se draze od hlavy k patě, ale stylově a chytře ano.🔝

 Střih.

 „Moje“ oversize hoodie jsou na světě! 🙏 A jak? Přesně tak. Jo a jo. Objevila jsem je ve výprodeji na jednom fashion storu. Dala jim novou šanci na to stát se perlou v mých i vašich pokladech. A bude to tak se všema kouskama, který postupně budu přidávat.

Chci k těm perlám, co objevím, přidat kousek svýho příběhu. ❤️ Svý better&better. Doufám, že líp a líp se v nich budete cítit i vy, když je vynesete. Už jen proto, že každý den si máme to, že se cítíme líp a líp, připomínat.

A pak, vůůůbec není od věci to pouštět i na ostatní, páč sdílená energie radosti a lásky, ve chvílích, kdy se upřímně tak i cítíme, ta dělá divy!

 Jo, pardon, kdeže tyhle oversize mikiny a další perly pak najdete?  U mě na stránkách v záložce E-SHOP. Ve vůbec první várce jsem jich ze zbylých zásob objednala 16 a zaprášilo se po nich. Tak jsem jich ještě pár stihla vykoupit, potisknout a  poslední perly máte šanci mít v černé ve vel 34/1x, 36/2x, 40/1x, ale i v červené 36/1x, 38/2x. 

Příště zas objevím něco jinýho, co bude ještě lepší. Vykoupím, potisknu a dám vědět, to je jasný. A vrátím se i k tý červený barvě, která není ani sprostá a ani laciná, ale zázračná. Když se jí naučíme správně dávkovat, je z ní v šatníku diamant.🤩

Papa a mějme se každý den betterandbetter!❤️

S láskou,

Helena

 

Další články z blogu

Jak se dělá nejlepší letní cochcárna? Takhle jsem si ji namíchala já

Jak se dělá nejlepší letní cochcárna? Takhle jsem si ji namíchala já

Už dlouho jsem sem nic nepsala. Teda poznámek mám hafo. A ještě víc zááážitkůůů. Ale asi jsem se potřebovala přeplnit životem, abych to zas mohla odlívat i sem.

Dnes bez váhání ráno sedám s úsměvem a nalívám první letošní prázdninový drink. Má lidovej název, je podle originální léty prověřený receptury. Jojo, je to ta mnoha šťastnejma ženama popíjená COCHCÁRNA. 

S mícháním mi pomohla kamarádka Naďa a prodloužený víkend strávený ve Štěchovicích je ten, na který nemá žádný Bali a ani chlapi, co maj ty nejkrásnější svaly.

(…Vesmíre vezmi to s rezervou prosím, víš, že se občas snažím být vtipná, ju?:))

Základní klasickej recept jsem doplnila o pár soukromých indgrediencí asi takhle:

Vlezla jsem poprvý do ledový Vltavy a Wim by na mě byl doufám pyšnej. Ty ranní šoko sprcho tréninky začínaj být po těch týdnech vážně i sexy. No a ten pocit „poté“ prostě chceš. Já teda Wimovala stále v plavkách, Naďa i bez. Na svých nuda blocích ještě chci zapracovat, ale bude to chtít jiný správný načasování, nemusím mít u toho hned turistama přeplněnej parník, že jo.

Jela jsem na to koupání na kole, kterýmu nefungovaly brzdy. Ještě si pamatuju svůj mistrovský přelet přes řídítka před 2 lety. Bodejť, vyražený na stehnech je mám do teď. Tehdy byl háček v tom, že brzdy fungovaly až moc a rovinka byla až moc rovná. Takže co z toho vyplývá? S brzdama i bez, prostě šlapej, seřízený brzdy a ideální cesta pro šťastnej návrat neexistuje. Dej to prostě nejlíp tak, jak to dovedeš. A užij si to.

Co takhle letní hospodskou zábavu s českou Tinou Turner? To musíš. Netancovala jsem, svý šance jsem propásla a mohly za to půlnoční řízky podpulťáky a poutavý odposlechy toho, co všechno zvládaj obyčejně neobyčejný lidi… Duše tančila. Nohy pod stolem taky. A bylo to Simply the best. 

Potkala jsem bílýho slona. V kavárně Ella má kávu, která je u cesty plný turistů a připomíná předsíň do rajský zahrady. Zaváhala jsem, nekoupila ho. Ale držela jsem ho v dlaních. Asi to tak mělo být. Díky slone, možná si to setkání s tebou budu pamatovat víc, než kdybys na mě koukal denně zpoza macbooku.

Dělala jsem všechno, co mě napadlo – teď nebo i možná kdysi, anebo taky nikdy, protože to chtělo ven až teď. Cože to je? No třeba:

Sedět si v pýžu s kámoškou na parapetu ve druhým patře, vykuřovat si, balancovat, bilancovat, propírat děti, lásky, průsery i sny.

Řehtat se kdykoli to jen jde. Nahrávače s povahou dobroduha baviče (a přesto jednou z nejcílevědomějších a silných žen, co znám) přitom mít všude s sebou. S pokorou se stihnout nadechnout, poděkovat a včas i doběhnout si odskočit.

Zamilovanej plánovanej výběh proměnit ve výlet za punčákem, kde hormony štěstí zažijou po dlouhý době fatal atak cukrem. Frajeřina byla na tom aspoň to, že si ho dáte v tý kavárně ve vytuněným běhacím outfitu.

Na  Smetanovu vyhlídku se díváte mnohem prozaičtěji než ostatní – přece ze spoda, z výletního parníku. Nuda nebyla, změna se hodila a když tě tlačí boty z túry za poznáním a parníkem, tak je prostě sundáš, parníku to patří. A namísto soutoku si vyfotíš dechberoucí  bránu otevírajícího se zdymadla…

Dnes je magický datum 8. 8. 2021. To se otevírá i Lví brána. Slyšely jste o ní? Ať už na ni věříte nebo ne, nikoho z nás prý nemine.  

Já na pohádky znovu začala věřit. I nějakou tou obří bránou jsem si proplula. Tak hurá na tu dnešní Lví, co rozum neví, to ať srdce zas napoví!

Moje letní lovestory i s dalšíma cochcárnama nahodím zas příště. Ono to totiž prostě furt pokračuje a je to jen a jen  #betterandbetter!!!

S láskou,

Helena

 

Další články z blogu

Přijala jsem výzvu Ledového muže… Jak Wim Hofovu metodu dávám?

Přijala jsem výzvu Ledového muže… Jak Wim Hofovu metodu dávám?

 Jaké máte před sebou plány? Červen je skoro v půli a mně se honí hlavou asi tisícovka věcí, co chci zvládnout, tak to budu muset nějak zredukovat, páč nemám šanci to stihnout… A pak, pořád myslim na to, že červen a červenec jsou dva nejúžasnější měsíce, kdy potřebuju i jen tak vyrážet sama se sebou posedět pod stromy a pozorovat řeku, jak teče. Sezení u řeky má totiž hlubší význam, než by se mohlo zdát. Zkuste to. Napadat vás u toho můžou neskutečný věci, odplavujou se starý nánosy bolavých zkušeností, připlouvají nový pohledy na všechno, co se kolem mě děje, všechno do sebe zapadne.

Jen samotným sezením a rozjímáním se věci dopředu nepohnou, to dá rozum. Zásadní je si ale udělat čas na ten pořádek v sobě. A pak JEDNAT. Já si hodila takovou přípravku nejen na sedánky u vody už v květnu a o meziskóre výsledků se s vámi podělím tady na blogu.

Dnes si to dáme s ledovou sprchou, venku budu asi hic, tak se to hodí.

Chápete to? I já šla do otužovací holedování dle pana Wimhofa. Já, která je závislá na slunci a nejlíp je jí na pláži se sklenkou vychlazenýho campari, já, co se balí při minus pěti tak, že by i eskymáci zezelenali závistí, já, co nosí péřovku a hucule i při jarních večerech, tak já jsem se rozhodla, že tuhle ledovou výzvu dám…

Spoušťěčem nebyl žádnej sofistikovanej výklad zaručenýho odborníka, ale autentický výkřiky o sado masu zážitku (teda spíš to bylo něco o prdeli) Terezky Schlikové, jejíž horoskopy čtu. Tahle holka mě baví, nebere si servítky, občas je sprostejch slov víc než mezer mezi nima. Ale víte co? Je to autentický a uvolňující. Začala s těma sprchama a její fatal nadšení z toho, jak se překonává a jaký účinky to má, mě prostě v minutě nakoplo.

Při prvním pokusu jsem vytahovala dech až z paty a sama jsem byla v tom šokovým ledotřesu překvapená, jakým repertoárem sprostých slov oplývám já. Podotýkám, že nic víc jsem nevěděla, jen to, že musím dát aspoň půl minuty a že je to pak cool. Pak jo. O tý první půlminutě se ani mluvit nedá, tak to nezkouším.✌️

Vydržela jsem. A držím dál. Dostavilo se přesně to, co při počátcích s během: překonala jsem začátek a pak už ten pocit, co přichází poté, potřebuju jako drogu. Je nepopsatelnej. Zkuste to. Odměnou navíc bude miminkovská pleť i bezprostřední jiskřivá radost po celým těle.

Nedalo mi to a musela jsem si doběhnout i pro tu knihu samotného Ledového muže, abych věděla, jak dál a hlavně správně pokračovat.

Pokud jste o této metodě jako já doteď moc nevěděli, tak uvádím, že ji Wim vyvíjel skoro 40 let a je založená na působení chladu, řízeném dýchání a síle mysli. A co díky ní dokážu? Slibuje, že budu mít víc energie, míň stresu, silnější imunitu, budu líp spát, zlepším své myšlení i sportovní výkony. A návdavkem zhubnu, zbavím se obav a nakopnutá nálada je zaručená. Wow! Wim! To chceš! Tedá já jo chci!!!

Moji vůli posílilo to, že „každý je schopen vydržet třicet sekund studené vody, zejména když před tím strávil několik minut pod teplou sprchou“, což jsem se dočetla v knize, a rázem jsem ze sebe přestala dělat zmrzlou křehuli. Nastavení mysli je zásadní, to víme.

Za týden už to bylo lepší a za další zase lepší. Co týden, to jsem dle rad v knize přidala půl minuty.

„Na konci čtvrtého týdne se váš kardiovaskulární tonus zoptimalizuje do té míry, že docílíte převahy mysli nad hmotou. Zapudíte chlad a přiměju své tělo nereagovat šokem.“ (Tam někde jsem byla před týdnem.) A to je prý pouhý začátek toho, jak se otevírá síla mojí mysli.

V ledování jsem na startu šestého týdne, v knize před čtvrtou kapitolou. Ta nese příznačný název: DEJCHEJ, TY ZM*DE. …ani Wim se s tím evidentně moc nepáře.😅

Upřímně a závěrem bych ráda uvedla, že jako se v běhu nechystám na maraton po africký poušti, tak se v rámci otužování nehodlám vydat s Wimem na ledovec. Stále respektuju sebe a svý tempo. To nevylučuje, že se neustále chci a budu překonávat, že chci zavést nové rituály do svého života, ale že budou v přesně takové dávce, která mě osobně prospívá a pomáhá. Ono vše má svá pro a proti a jediné kouzlo je v balancu – v tom, který je pro nás ten nejlepší.

Na toto téma a třeba i rizik k této metodě jsem našla zajímavý příspěvek na youtubu – sdílím ho sem. Jak já souzním s tím, co je tam řečeno.

Papa a honem ještě dodávám, že další meziskóre z testování akupunktury a somavedicu budou následovat v dalším článku. Jojo, o to, abychom se měli #betterandbetter❤️, se musíme postarat hlavně my sami. No a jak vidíte, vzala jsem tu letošní přípravku z gruntu.

A co vy? Máte tuhle ledovou výzvu někdo už za sebou? Napište mi, těším se na vaše zážitky!  

Pusu,😘
Helena

Další články z blogu

Nejlepší cheesecake, který se povede vždycky

Nejlepší cheesecake, který se povede vždycky

Komukoliv nabídku tenhle cheesecake, tak se oblizuje. Mívala jsem z takových dezertů respekt, jakože to nedám, protože to vypadá moc sofistikovaně.

Mamka mě coby holku naučila spoustu receptů a kynutý moravský koláče jsem kdysi měla v malíku. Co víkend, to u nás doma totiž padly i 4 plechy.
Jojo, pečení mě na rozdíl od škrábání brambor bavilo hned, ale časem jsem začala honit tajli. No a jelikož jsem nechtěla mít nakynutej i zadek (co to dalo práce ho shodit, že jo), tak jsem začala objevovat různý jiný možnosti.

Pekla bych teda jako furt, ale strávníků, co milujou sladký, není pořád okolo dost. Navíc i má teenagerka je teď ve fázi „honím tajli“, což mi moc v téhle mojí pečící vášni rozhodně nenahrává. Ale rozumím jí.

Co teda zbývá? Hledat strávníky jinde! Nedávno jsem ho upekla a zanesla na poradu do práce. Hurá a nirvána, jen se po něm zaprášilo.

Poprvé jsem u pečení taky testovala novýho pomocníka. Ani ve snu by mě nenapadlo, že kuchyňskýho robota budu mít někdy doma… Pořád mi to přišlo jako něco navíc, vždyť stačí už to, co mám naučený, včetně těch několika ručních elektronických vychytávek, co používám léta.
Ale každý, i to tajný přání se může splnit. A mně se to teď děje čím dál častějc.
Moje nadšení z Boshe MUM 2 stále trvá a kdybyste si ho chtěly pořídit taky, neváhejte. Na recenze i na tu moji se můžete podívat tady.

Pro milovnice pečení přidávám i tento můj léty prověřený a osvědčený cheesecakový recept. Vytrhla jsem si ho kdysi pradávno z nějakého magazínu a opečovávám jako poklad:

375 g ricotty

375 g smetanového sýra (Philadelphia, Buko apod.)

230 g krupicového cukru (jemnějšího)

3 vejce

1 lžíce jemně strouhané citronové kůry

1 lžička vanilkového extraktu (já dávám i vanilkový cukr)

Na korpus:

125 g máslových sušenek 

55 g mletých mandlí (přiznávám, často je doma nemám, tak namísto toho přidávám porci sušenek)

45 g másla, rozpuštěného (plus na vymazání formy)

Sušenky rozmixuju na drobečky a smíchám s rozpuštěným máslem, aby se vše spojilo. Do vymazané formy (průměr 22 cm je ideál) dávám na dno pečící papír a natlačím stejnoměrnou vrstvu sušenek. Na chvilku pak chladím v lednici.

V robotu mezitím zpracuju směs a naliju na korpus. Aby se mi netvořily bublinky, tak s formou několirát mírně “třísknu” o stůl:-)

Peču v troubě předehřáté na 140 st. celsia asi 70 min. Náplň by měla být po okrajích zlatá a uprostřed se ještě lehce chvěje. Cheesacake nechávám chladit v lednici i ve formě a světový je ještě dva dny po upečení.

Dozdobovat se nemusí, ale mě baví kombinace mátových lístků a borůvek.

Mějte se báječně a ať se vám plní i tajné sny – třeba právě v tyto dny!
Papa,
Helena

Další články z blogu