Jako na houpačce. Taky si tak někdy připadáte?

Já už to dlouho nepoužila ve svým slovníku, až na posledních pár dní…Takže není náhoda, že mi přišla do cesty, že jo!

…Vlastně už jsem na žádný dlouho neseděla. A nepřipomněla si ten reálnej pocit zhoupnutí. Chce to tu dětskou odvahu zpátky. Nebo spíš bezstarostnost. A – uvolnění.

Inu do toho.

Co že mi vzápětí cinklo? To, že na opravdový houpačce není propastnej rozdíl mezi pocitem „být nahoře“ a „být dole“.

V pozici dole jen navíc instinktivně a s potřebným úsilím udělám pár pohybů tak, abych se zase vyhoupla.

Wow. Takže cítit se jako na houpačce není prachvůbec žádná dráma. To jen mysl si občas bravurně virtuálně přidá nebo ubere pytle s pískem tam, kam se jí zachce.

 ..

Tahle stylizovaná houpačka mi přišla do cesty na Čerňáku ve fotokoutkoutkovým ráji.  Musela jsem jí prubnout. A samo že i zdokumentovat, to je jasný.

Ale až já narazím na nějakou reálnou (a že narazím, když tu o ní zase melu, to je na tuty), tak to rozhoupu až do nebes jak malá cácora.

Už pro to uvolnění. A pocit beztíže. A že na skutečný houpačce jsem přece dole jen na chvilku, ale nahoře?

Nahoře –  jakože fakt nahoře vlastně přece furt!

S láskou,

Helena

Na otázku „Jak se máš?“ odpovídám „Líp a líp!“.✌️

Najednou mám pocit, že to dotyčnýmu cinklo do uší jak palice do tympánu. Z reakce se dá pak hravě vyčíst, že musím být buď magor, sluníčkářka nebo fanatickej klon Duška.

Pak je ještě druhá skupinka, která mi výrazem či reakcí přilepí ještě horkou slinou cedulku bezstarostná výtržnice života, co má asi z prdele kliku.

Hele, a proč ne.😂 Hrdě budu mít od každýho trošku, hlavně když se nezapojím do pop vlny „nic moc, ani se neptej a je to strašný“.

…víte co? Říká se – nesrovnávejme se. Soustřeďme se na sebe. Já teda i přesto občas uhnu a udělám to.

A znovu musím poděkovat za to, že se mám tak, jak se mám.

A že už vím, že se mám sakra dobře.

A že každá malá změna dělá zázraky.

A že smát se častějc, a ještě častějc – ne furt, páč to dokáže jen Joker a Halina, ale prostě víc a víc, je ono „líp a líp“.

…A co si počít v tý mezeře, když vám do smíchu není? Tohle je má svatá a úvodní trojice, co pomáhá mně:

1.

Neber se tak vážně, nikdo jinej to totiž nedělá.

2.

Neřeš věci hned. Dej si odsup. Teď přestaň přemýšlet a babrat se „v tom“. Běž dělat něco, co ti udělá radost.

3.

Jsou věci, co můžeš změnit. Ty změň. A ty, co nemůžeš změnit, těma se netrap.

Život je krásnej, když začne být jednoduchej.

Tak zkus udělat věci jinak podle toho a zase o kus víc betterandbetter!❤️

S láskou a úsměvem,

Helena

Máte v šatníku opravdový poklady? Nemyslím ty, co stály jako nový auto, ale ty, co prostě milujete a cena nehraje roli. Já jooo.😍 Nestály třeba vůbec majlant, ale zato jsou tak dokonalý střihem, materiálem, barvou, detailem nebo se s nima pojí milej nebo vtipnej příběh.

Střih. (Tímhle slovem předěluju ve scénářích skoky v ději, takže teď odskok ju, nic jinýho nestříhám.😉)

 Jsem holka z paneláku a ze třech dětí a peníze jsme doma rozhodně nepřehazovali vidlema.

Což znamená, že mě, oba bráchy a i tátu mamka obšívala a oplítala fest a furt. Časem jsem se to všechno naučila taky a s jehlou, šicím strojem nebo jehlicema jsem začala řádit a vymýšlet.

A když jsem chtěla dnes něco „novýho”, nešla jsem do obchodu, ale šla jsem do máminy skříně na hledanou. Anebo do tátový. (Starší brácha měl taky skříň.  Samosebou že vlastní. Ale ten měl zas taaak nemožnej vkus i parfém, že to prostě nešlo. A mladší ještě nosil plíny, takže nic.😂)

Už na gymplu jsem tak razila cestu různejch kreativních výtvorů, ale i podkasanejchch oversize svetrů a možně nemožnejch kombinací, co jsem doma skládala ze všeho, co jsem našla.

Doteď si pamatuju svůj zaručeně dechberoucí model – propínací sukni z ustříhnutýho máminýho baloňáku (osobně přešito) a do ní zakasanej tátův zimní huňatej svetr (aspoň osobně navoněno). K tomu jsem to sladila s kačenkama, hnědejma lodičkama s kamenem na špičce, který kvůli tomu extravagantnímu kusu vepředu asi nikdo nechtěl. Za to já si je pyšně odnesla z výprodeje za svou výplatu za roznášení novin.

 Střih.

Tahle vymýšlecí a hadříková láska mi zůstala. Stejně tak jako vášeň ke kombinacím a k objevování pokladů.

Pokladem nazývám všechno, co jsem kdy pracně nebo i náhodou objevila, ale patří to k nejvysněnějším i nejzamilovanějším kouskům. Rozhodně tam hrdě patří právě i ty perly, co jsem ulovila ve výprodejích nebo v outletech.

 Aby to bylo komplet, musím přihodit, že jsem ještě tuhle svou posedlost povýšila o level vejš a tak si takový perly pořizuju hned dvakrát, třikrát anebo i ve dvou velikostech nebo vícero barvách, že jo.

Nechci říct, že nemám v šatníku i ty luxusnější kousky. Pár takových má v mým srdci pedestal a mám k tomu řemeslu, kvalitě i renomé značek, co jsou na nich vyšitý,  obrovský respekt. (…a takový kousky pak mám jen jednou, to dá rozum✌️).

Ale jsem upřímným zastáncem kombinací všeho možnýho i nemožnýho, a podle mě není umění oblíct se draze od hlavy k patě, ale stylově a chytře ano.🔝

 Střih.

 „Moje“ oversize hoodie jsou na světě! 🙏 A jak? Přesně tak. Jo a jo. Objevila jsem je ve výprodeji na jednom fashion storu. Dala jim novou šanci na to stát se perlou v mých i vašich pokladech. A bude to tak se všema kouskama, který postupně budu přidávat.

Chci k těm perlám, co objevím, přidat kousek svýho příběhu. ❤️ Svý better&better. Doufám, že líp a líp se v nich budete cítit i vy, když je vynesete. Už jen proto, že každý den si máme to, že se cítíme líp a líp, připomínat.

A pak, vůůůbec není od věci to pouštět i na ostatní, páč sdílená energie radosti a lásky, ve chvílích, kdy se upřímně tak i cítíme, ta dělá divy!

 Jo, pardon, kdeže tyhle oversize mikiny a další perly pak najdete?  U mě na stránkách v záložce E-SHOP. Ve vůbec první várce jsem jich ze zbylých zásob objednala 16 a zaprášilo se po nich. Tak jsem jich ještě pár stihla vykoupit, potisknout a  poslední perly máte šanci mít v černé ve vel 34/1x, 36/2x, 40/1x, ale i v červené 36/1x, 38/2x. 

Příště zas objevím něco jinýho, co bude ještě lepší. Vykoupím, potisknu a dám vědět, to je jasný. A vrátím se i k tý červený barvě, která není ani sprostá a ani laciná, ale zázračná. Když se jí naučíme správně dávkovat, je z ní v šatníku diamant.🤩

Papa a mějme se každý den betterandbetter!❤️

S láskou,

Helena

Už dlouho jsem sem nic nepsala. Teda poznámek mám hafo. A ještě víc zááážitkůůů. Ale asi jsem se potřebovala přeplnit životem, abych to zas mohla odlívat i sem.

Dnes bez váhání ráno sedám s úsměvem a nalívám první letošní prázdninový drink. Má lidovej název, je podle originální léty prověřený receptury. Jojo, je to ta mnoha šťastnejma ženama popíjená COCHCÁRNA. 

S mícháním mi pomohla kamarádka Naďa a prodloužený víkend strávený ve Štěchovicích je ten, na který nemá žádný Bali a ani chlapi, co maj ty nejkrásnější svaly.

(…Vesmíre vezmi to s rezervou prosím, víš, že se občas snažím být vtipná, ju?:))

Základní klasickej recept jsem doplnila o pár soukromých indgrediencí asi takhle:

Vlezla jsem poprvý do ledový Vltavy a Wim by na mě byl doufám pyšnej. Ty ranní šoko sprcho tréninky začínaj být po těch týdnech vážně i sexy. No a ten pocit „poté“ prostě chceš. Já teda Wimovala stále v plavkách, Naďa i bez. Na svých nuda blocích ještě chci zapracovat, ale bude to chtít jiný správný načasování, nemusím mít u toho hned turistama přeplněnej parník, že jo.

Jela jsem na to koupání na kole, kterýmu nefungovaly brzdy. Ještě si pamatuju svůj mistrovský přelet přes řídítka před 2 lety. Bodejť, vyražený na stehnech je mám do teď. Tehdy byl háček v tom, že brzdy fungovaly až moc a rovinka byla až moc rovná. Takže co z toho vyplývá? S brzdama i bez, prostě šlapej, seřízený brzdy a ideální cesta pro šťastnej návrat neexistuje. Dej to prostě nejlíp tak, jak to dovedeš. A užij si to.

Co takhle letní hospodskou zábavu s českou Tinou Turner? To musíš. Netancovala jsem, svý šance jsem propásla a mohly za to půlnoční řízky podpulťáky a poutavý odposlechy toho, co všechno zvládaj obyčejně neobyčejný lidi… Duše tančila. Nohy pod stolem taky. A bylo to Simply the best. 

Potkala jsem bílýho slona. V kavárně Ella má kávu, která je u cesty plný turistů a připomíná předsíň do rajský zahrady. Zaváhala jsem, nekoupila ho. Ale držela jsem ho v dlaních. Asi to tak mělo být. Díky slone, možná si to setkání s tebou budu pamatovat víc, než kdybys na mě koukal denně zpoza macbooku.

Dělala jsem všechno, co mě napadlo – teď nebo i možná kdysi, anebo taky nikdy, protože to chtělo ven až teď. Cože to je? No třeba:

Sedět si v pýžu s kámoškou na parapetu ve druhým patře, vykuřovat si, balancovat, bilancovat, propírat děti, lásky, průsery i sny.

Řehtat se kdykoli to jen jde. Nahrávače s povahou dobroduha baviče (a přesto jednou z nejcílevědomějších a silných žen, co znám) přitom mít všude s sebou. S pokorou se stihnout nadechnout, poděkovat a včas i doběhnout si odskočit.

Zamilovanej plánovanej výběh proměnit ve výlet za punčákem, kde hormony štěstí zažijou po dlouhý době fatal atak cukrem. Frajeřina byla na tom aspoň to, že si ho dáte v tý kavárně ve vytuněným běhacím outfitu.

Na  Smetanovu vyhlídku se díváte mnohem prozaičtěji než ostatní – přece ze spoda, z výletního parníku. Nuda nebyla, změna se hodila a když tě tlačí boty z túry za poznáním a parníkem, tak je prostě sundáš, parníku to patří. A namísto soutoku si vyfotíš dechberoucí  bránu otevírajícího se zdymadla…

Dnes je magický datum 8. 8. 2021. To se otevírá i Lví brána. Slyšely jste o ní? Ať už na ni věříte nebo ne, nikoho z nás prý nemine.  

Já na pohádky znovu začala věřit. I nějakou tou obří bránou jsem si proplula. Tak hurá na tu dnešní Lví, co rozum neví, to ať srdce zas napoví!

Moje letní lovestory i s dalšíma cochcárnama nahodím zas příště. Ono to totiž prostě furt pokračuje a je to jen a jen  #betterandbetter!!!

S láskou,

Helena