Už dlouho jsem sem nic nepsala. Teda poznámek mám hafo. A ještě víc zááážitkůůů. Ale asi jsem se potřebovala přeplnit životem, abych to zas mohla odlívat i sem.

Dnes bez váhání ráno sedám s úsměvem a nalívám první letošní prázdninový drink. Má lidovej název, je podle originální léty prověřený receptury. Jojo, je to ta mnoha šťastnejma ženama popíjená COCHCÁRNA. 

S mícháním mi pomohla kamarádka Naďa a prodloužený víkend strávený ve Štěchovicích je ten, na který nemá žádný Bali a ani chlapi, co maj ty nejkrásnější svaly.

(…Vesmíre vezmi to s rezervou prosím, víš, že se občas snažím být vtipná, ju?:))

Základní klasickej recept jsem doplnila o pár soukromých indgrediencí asi takhle:

Vlezla jsem poprvý do ledový Vltavy a Wim by na mě byl doufám pyšnej. Ty ranní šoko sprcho tréninky začínaj být po těch týdnech vážně i sexy. No a ten pocit „poté“ prostě chceš. Já teda Wimovala stále v plavkách, Naďa i bez. Na svých nuda blocích ještě chci zapracovat, ale bude to chtít jiný správný načasování, nemusím mít u toho hned turistama přeplněnej parník, že jo.

Jela jsem na to koupání na kole, kterýmu nefungovaly brzdy. Ještě si pamatuju svůj mistrovský přelet přes řídítka před 2 lety. Bodejť, vyražený na stehnech je mám do teď. Tehdy byl háček v tom, že brzdy fungovaly až moc a rovinka byla až moc rovná. Takže co z toho vyplývá? S brzdama i bez, prostě šlapej, seřízený brzdy a ideální cesta pro šťastnej návrat neexistuje. Dej to prostě nejlíp tak, jak to dovedeš. A užij si to.

Co takhle letní hospodskou zábavu s českou Tinou Turner? To musíš. Netancovala jsem, svý šance jsem propásla a mohly za to půlnoční řízky podpulťáky a poutavý odposlechy toho, co všechno zvládaj obyčejně neobyčejný lidi… Duše tančila. Nohy pod stolem taky. A bylo to Simply the best. 

Potkala jsem bílýho slona. V kavárně Ella má kávu, která je u cesty plný turistů a připomíná předsíň do rajský zahrady. Zaváhala jsem, nekoupila ho. Ale držela jsem ho v dlaních. Asi to tak mělo být. Díky slone, možná si to setkání s tebou budu pamatovat víc, než kdybys na mě koukal denně zpoza macbooku.

Dělala jsem všechno, co mě napadlo – teď nebo i možná kdysi, anebo taky nikdy, protože to chtělo ven až teď. Cože to je? No třeba:

Sedět si v pýžu s kámoškou na parapetu ve druhým patře, vykuřovat si, balancovat, bilancovat, propírat děti, lásky, průsery i sny.

Řehtat se kdykoli to jen jde. Nahrávače s povahou dobroduha baviče (a přesto jednou z nejcílevědomějších a silných žen, co znám) přitom mít všude s sebou. S pokorou se stihnout nadechnout, poděkovat a včas i doběhnout si odskočit.

Zamilovanej plánovanej výběh proměnit ve výlet za punčákem, kde hormony štěstí zažijou po dlouhý době fatal atak cukrem. Frajeřina byla na tom aspoň to, že si ho dáte v tý kavárně ve vytuněným běhacím outfitu.

Na  Smetanovu vyhlídku se díváte mnohem prozaičtěji než ostatní – přece ze spoda, z výletního parníku. Nuda nebyla, změna se hodila a když tě tlačí boty z túry za poznáním a parníkem, tak je prostě sundáš, parníku to patří. A namísto soutoku si vyfotíš dechberoucí  bránu otevírajícího se zdymadla…

Dnes je magický datum 8. 8. 2021. To se otevírá i Lví brána. Slyšely jste o ní? Ať už na ni věříte nebo ne, nikoho z nás prý nemine.  

Já na pohádky znovu začala věřit. I nějakou tou obří bránou jsem si proplula. Tak hurá na tu dnešní Lví, co rozum neví, to ať srdce zas napoví!

Moje letní lovestory i s dalšíma cochcárnama nahodím zas příště. Ono to totiž prostě furt pokračuje a je to jen a jen  #betterandbetter!!!

S láskou,

Helena